
Upozornění: tento článek obsahuje zmínky o sebevraždě.
Švýcarský tenista Leandro Riedi, který se v roce 2025 probojoval do osmifinále US Open v mužské dvouhře, veřejně přiznal, že se krátce před kvalifikací na Wimbledon v červnu 2024 pokusil o sebevraždu. Jeho vážné výrazy po výhrách na turnajích tehdy naznačovaly, že něco není v pořádku, ale o jeho situaci věděl jen úzký okruh lidí.
Riedi, který je dnes 24letý a v době pokusu byl na 137. místě žebříčku ATP, se potýkal s panickými záchvaty téměř osmnáct měsíců. Úzkosti a pochybnosti o sobě měl ještě déle. Jejich dopad na duševní zdraví ho vedl k pocitu, že neexistuje jiné východisko.
„Vždycky jsem měl úzkosti. Byl jsem stydlivý, obzvlášť když jsem byl mladší. Vždycky jsem měl pocit, že nejsem dost dobrý,“ řekl Riedi.
„Vždycky jsem si myslel, že musím udělat něco výjimečného. Musím být dokonalý. To byl můj boj v hlavě pořád dokola.
Období od února 2023 do listopadu 2024 bylo strašné. Pořád jsem se bál, že dostanu panický záchvat. Neměl jsem nad tím vůbec žádnou kontrolu.“
Jen velmi málo lidí znalo rozsah Riediho problémů s duševním zdravím, dokud minulý týden nepřiznal, že se pokusil o sebevraždu. Chce ale ujasnit dvě věci.
Za prvé nehledá sympatie. O své zkušenosti mluví proto, aby vyslal silný vzkaz lidem, kteří bojují s duševním zdravím.
Za druhé je nyní na „velmi dobrém“ místě díky profesionální léčbě, kterou absolvoval v posledních dvou letech.
„Přeji každému, aby musel projít tím, čím jsem prošel já. Je to děsivé a hrozné,“ řekl Riedi.
„Ale chci být příkladem toho, že se to může dobře vyvinout.“
Minulost: Tenis byl jediná opora
Ve svých nejtemnějších chvílích nacházel Riedi útěchu ve sportu, který začal hrát jako tříletý v Curychu.
„Na tenisovém kurtu jsem se cítil opravdu jako doma. Mohl jsem podávat výkon a mohl jsem hrát,“ řekl.
„Tenis mě tehdy zachránil. Pomohl mi na chvíli vypnout z myšlenek a soustředit se na to, co miluji.“
Právě to částečně vysvětluje, proč se Riedi rozhodl startovat na Wimbledonu tak krátce poté, co se pokusil o sebevraždu.
Zpětně se sám diví, odkud vzal sílu hrát.
„Můj trenér mi řekl, ať jdu domů. Byl jediný, kdo to věděl. Ale co potom? Smutnit doma?“ řekl Riedi.
„Nechtěl jsem domů. Chtěl jsem zůstat a hrát. Byl to hrozný, hrozný týden.
Po prvním kole jsem jen odešel do hotelu. Po výhře člověk obvykle cítí radost, ale já jsem nedokázal ani mluvit.“
Ve svém hotelovém pokoji ho dál trápily myšlenky. Zachránit mu život podle něj pomohl psycholog, který s ním zůstal vzhůru až do tří ráno, aby se ujistil, že není sám.
Riedi nakonec vyhrál druhý kvalifikační zápas, ve třetím a posledním kole pak prohrál. Nejprve pociťoval, že tlak z něj spadl, ale nehraní v něm vyvolalo prázdnotu.
Následujících dva týdny se bál opustit hotelový pokoj a vycházel jen pro jídlo, které si nechával doručit do lobby.
Tenis zůstával jediným zdrojem smyslu. Odjel z Londýna na turnaj do Švédska, protože doufal, že mu přinese štěstí. Po výhře v Gstaadu si však uvědomil, že pocit z hraní je jen placebo.
Zlom přišel o několik týdnů později, když si přivodil zranění kolena, první „velké zranění“ své kariéry, které po US Open vyžádalo operaci.
„Pro mě to bylo zdrcující, protože jsem věděl, že mé jediné štěstí, tenis, je pryč,“ řekl Riedi.
„V tenise jsem s tím (svým duševním zdravím) pořád musel bojovat, protože jsem dál hrál. Nechtěl jsem ukázat žádnou slabost.
Pak jsem pochopil, že už nechci bojovat. Chtěl jsem tomu pomoct. Chtěl jsem s tím pracovat.“
Současnost: Otevřenost jako cesta k uzdravení
Klíčem k jeho nejtěžším obdobím byla podpora nejbližších lidí a soustředění na tenis.
Zásadní pro uzdravení bylo znovu otevřít své psychické „rány“ a probírat své vnitřní trauma s odborníky.
Riedi už nemá sebevražedné myšlenky. Panické záchvaty ustaly. Úzkost pořád má, ale umí ji zvládat tak, aby ho nevyřadila z provozu.
Otevřeně o svém příběhu chtěl mluvit již několik měsíců. Když na sociálních sítích zveřejnil příspěvek, byl stále nervózní, ale jeho reakce ho potěšily, protože přišly zprávy plné podpory.
„Dostal jsem zprávy z celého světa. Někdo mi napsal z Indie, že můj příspěvek viděl a že právě teď prochází něčím podobným,“ řekl Riedi.
„Napsali mi: ‚Tvoje zpráva mi opravdu pomohla. Dala mi sílu uvěřit, že to zvládnu.‘ Přesně to jsem chtěl.
Lidé si myslí, že profesionální tenisté mají všechno, co potřebují. Chtěl jsem ukázat, že je v pořádku nebýt v pohodě, i když si ostatní myslí, že máte všechno.“
Riedi říká, že jeho problémy s duševním zdravím měly původ v „soukromých záležitostech“ a nebyly důsledkem kariéry. Vzhledem k tomu, že hráči o duševním vyhoření stále častěji mluví veřejně, chce, aby jeho slova přispěla k dalším změnám.
Okruh ATP už nabízí vlastní psychologickou a wellness službu, která poskytuje důvěrnou podporu na turnajích i na dálku.
Pokud duševní porucha brání hráči v hraní alespoň šest měsíců, může požádat o takzvaný chráněný žebříček. Umožní mu to nastoupit do turnajů bez penalizace, až bude připraven se vrátit.
Riedi říká, že řídící orgány nikdy nemohou udělat dost, ale podle něj je na mužském okruhu stále problém s vyhledáváním pomoci.
„Pro mě je duševní zdraví jako sval. Když máte zraněné koleno, jdete na operaci a staráte se o něj,“ řekl.
„Když jste zraněni v hlavě, jako byste o tom nemohli mluvit. To není dobré.
Doufám, že můj vzkaz ukáže tenistům i ostatním, že mluvit o problémech není slabost. Je to naopak. Je to silné a odvážné.“
Budoucnost: Smír se sebou samým
Od doby, kdy začal pracovat na svém duševním zdraví, dosahuje Riedi nejlepších výsledků kariéry.
Probojoval se z kvalifikace do osmifinále US Open 2025, což je jeho nejlepší výkon na grandslamovém turnaji, a letos vystoupal na kariérní maximum v žebříčku, na 116. místo.
Nejsilnější moment přišel v červnu 2025, kdy se vrátil na Wimbledon.
Rok po pokusu o sebevraždu se Riedi rozhodl zůstat ve stejném hotelu v Chelsea, protože chtěl „udělat mír“ s tím, co se stalo.
„Bylo to velmi emotivní, ale v dobrém slova smyslu,“ řekl.
„Říkal jsem si: ‚Wow, když na něčem opravdu pracuješ a jsi v tom důsledný, rok může udělat tolik.‘“
Letos byl jeho postup na kurtu brzděn natrženou šlachou v zápěstí. Šest měsíců mimo hru vedlo některé přátele k otázce, proč vlastně nekončí s profesionálním hraním. Riedi říká, že mu to jeho „láska a vášeň“ k tenisu nedovolí.
Podle Riedi „nebe je stále hranicí“ a plánuje návrat na začátku roku 2027. Chce přitom využít chráněný žebříček kvůli zranění a nastoupit do kvalifikace na Australian Open.
„Musel jsem překonat velké překážky, ale jsem velmi hrdý, že jsem to dokázal v tak mladém věku. Jsem vlastně takový ten kluk, který má rád život,“ řekl.
„Rád něco dělám. Chci být šťastný. Chci se těšit na budoucnost a nebát se.“
Pokud vás téma tohoto článku osobně zasáhlo, můžete najít informace a podporu na lince pomoci, kterou uvádíme níže.